Aktuality
Mladí vědci nejsou jednostranní exoti / 07. 04. 2017 /
Ve třetím dílu našeho miniseriálu o nadaných studentkách a studentech, kteří úspěšně reprezentují Českou republiku na různých mezinárodních soutěžích i nesoutěžních akcích a získávají přední ocenění v rámci soutěží vnitrostátních, vám představíme opět dva z nich. Oba bourají určité zavedené stereotypy, které v přírodovědných oborech přisuzují větší šance chlapcům, zatímco v humanitních a jazykových děvčatům. Michal Bubeník z Brna suverénně vyhrál poslední ročník Olympiády v českém jazyce, Karolína Bodláková z Českých Budějovic zase excelovala na podzim minulého roku v Pekingu na soutěži The Beijing Youth Science Creation Competiton (BYSCC) určené pro středoškolské studenty, kteří se ve volném čase věnují technickým nebo přírodovědeckým aktivitám. Potvrzují tím, že tito mladí lidé nemusejí být zdaleka jednostrannými „exoty“, ale mají záběr daleko širší.
Michal Bubeník
Vyhrál jste poslední národní Olympiádu v českém jazyce. Vzpomínáte si, co stálo na začátku této vaší cesty?
Nedovedu zde stanovit nějaký počátek, tedy kromě okamžiku, kdy nám na základní škole paní učitelka sdělila, že nějaká taková olympiáda existuje. Na druhé straně jistě k tomu vedla moje záliba v četbě klasických českých autorů.
Mohl byste uvést, od koho jste dostával pomoc a jakou?
To můžu hned navázat na svou předchozí odpověď, protože určitě zásadní pomoc jsem dostal od mnoha skvělých českých klasiků, jejichž díla nám svou vytříbeností i hloubkou odkrývají nepřeberná bohatství rodného jazyka. Jako ukázku můžu uvést přirozenou, a přitom velmi pěknou češtinu Karla Čapka nebo stylizovaný, básnický jazyk Vančurův; strohé a přesné verše Erbenovy romanticko-klasicistní syntézy či Máchovu mnohotvárnost básnického vyjádření; archaizovaný sloh Zikmunda Wintera nebo střízlivou ironii a trefnost Jana Nerudy; vybroušený styl Karla Schulze či skvostnou směsici knižní češtiny a klukovské hovorovosti z pera Karla Poláčka.
Na okraj dodávám, že tento výčet zdaleka není vyčerpávající, vzorů jazykového mistrovství bychom nepochybně našli daleko více. Co se týče přízemnějších aspektů, OČJ žádnou systematickou přípravu nevyžaduje, na rozdíl od Olympiády biologické, matematické či fyzikální, u nichž už je pomoc pedagoga nebo jiného odborníka skutečně žádoucí.
A narazil jste na nějaké výraznější překážky?
Samozřejmě. Tou nejpalčivější byla patrně moje vlastní hloupost, kvůli které jsem často nedokázal nalézt správnou odpověď na soutěžní otázku, poněvadž jsem zkrátka nepřišel na to, co se vlastně porotě honilo hlavou, když danou úlohu vymýšlela.
Čím vás osobně dnes přitahuje český jazyk?
Osobně bych chtěl mít dobrou znalost češtiny proto, že schopnost umného užívání řeči je podle mého soudu mimo jiné věcí zodpovědnosti – předkové nám totiž zanechali neobyčejně pestrý a krásný nástroj komunikace, jehož náležité ovládání pokládám za téměř povinný projev úcty ke kultuře vlastního národa.
Co si myslíte o úrovni dnešní běžné mluvy vašich vrstevníků?
Nerad bych na tomto místě sklouzl ke lkání, lání a láteření. Čest výjimkám.
Jaké máte plány do budoucna?
Plánuji studium matematické biologie na Přírodovědné fakultě MU v Brně a též chci pokračovat v důkladném samostudiu klasické filosofie, systematické teologie, latiny i dalších oblastí, na něž ve středoškolských osnovách není prostor a jež jsou současně natolik jednoduché, že je lze obstojně ovládat i bez formálního studia, pouze s pomocí dobré literatury.
Karolína Bodláková
Vy jste se v minulém roce v Pekingu velmi úspěšně účastnila světové soutěže pro mladé vědce The Beijing Youth Science Creation Competition. Vzpomínáte si, co stálo na začátku této vaší cesty?
Vše začalo v kvintě na Gymnáziu Česká v Českých Budějovicích. Naše profesorka na chemii přišla s nabídkou studentské vědecké stáže v laboratoři Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR. Už tehdy mě přírodní vědy bavily, tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Dostala jsem se k výzkumu, který se týká hormonální kontroly trávení švába amerického, konkrétně jde o příspěvek k potenciálnímu užití adipokinetických hormonů jako bioracionálních insekticidů. Po jednoletém působení jsem se přihlásila do soutěže SOČ (Středoškolská odborná činnost), ve které jsem se dostala až do celostátního kola a následně na soutěž do Číny.
Mohla byste uvést, od koho jste na té cestě dostávala pomoc a jakou?
Celá moje cesta trvá už 3,5 roku. Za celou tu dlouhou dobu přicházela pomoc ze všech stran. Obrovskou podporou pro mě byla moje rodina, která mi hodně pomáhala po psychické i finanční stránce. Mamka se mnou vždy jezdila na kurzy, soutěže, přednášky. Rodina nebyla ale jediná, kdo mi na této cestě pomáhal. Podpory se mi dostávalo i ve škole, ať už přímo od vedení školy, nebo od vyučujících. Vždy mi všichni vycházeli maximálně vstříc na cestě za poznáním v oblasti vědy. V neposlední řadě musím zmínit i kolektiv Entomologického ústavu, který mi celou dobu ukazoval, co a jak v laboratoři funguje.
Musela jste překonávat nějaké výraznější překážky?
Musím říct, že u mě se žádné výraznější překážky nevyskytly. Občas mi třeba pokusy nevycházely tak, jak jsme očekávali, ale s tím se musí ve vědě počítat. Někdy mohou být velkou překážkou i finanční náklady. V mém případě tomu tak nebylo, hlavně díky rodině, ale i škole. Mým asi největším problémem byla velká nervozita před první konferencí, ale hlavně před odletem do Číny. Ale i v tomhle případě mi moje rodina a některé profesorky pomohly to překonat.
Co vás osobně dnes přitahuje na biologii, v níž jste tak špičkově reprezentovala naši zemi?
Upřímně nemůžu jednoznačně říct, co konkrétně mě na biologii přitahuje. Ale vím, že mě vždycky bavily přírodní vědy. Myslím si, že ve vědě můžeme najít spoustu otázek, na které zatím nikdo nezná odpověď. Ale kdybychom třeba tu odpověď našli, mohlo by to leckdy lidem i pomoct. A to je asi ten hlavní důvod, který mě motivuje dále pokračovat.
Máte vůbec čas zabývat se ještě něčím jiným než svými vědeckými zájmy?
Samozřejmě že kromě švábů mám čas i na jiné aktivity. Ve svém volném čase již třetím rokem cvičím taekwondo. Dále jsem členkou Českého červeného kříže, se kterým se lidem snažíme na různých akcích přiblížit první pomoc.
Jaké máte plány do budoucna?
Momentálně píšu rozšiřující práci, která navazuje na předchozí SOČ. Kromě toho by mi letos měla vyjít publikace v časopise Insect Science. V letošním roce mě čeká mimo jiné i maturita. Dále bych chtěla studovat obor biofyzika na Jihočeské univerzitě. Ráda bych pokračovala i na výzkumu, kterým se již čtvrtým rokem zabývám.
